Jak se připravovat na hodiny a u toho normálně jíst, spát, žít…

Na mnohých skupinách věnovaných učitelům se pravidelně objevují hrůzyplné příspěvky začínajících kolegů, kteří vyučují zejména humanitně orientované předměty: český jazyk, dějepis, občanka apod., ale nemusí se to týkat jenom jich.

Zkusím ty příspěvky volně parafrázovat do jednoho všeříkajícího textu:

Ahoj, jsem Josef K. a učím první rok na druhém stupni český jazyk a dějepis. Potřeboval bych od vás poradit, protože jsem už vážně zoufalý 😭🙈 (nebo nějaký jiný infantilní smajlík, pozn. autora). Strašně moc času věnuju přípravám, pravidelně mám zabitou část soboty a celou neděli, někdy se mi stane, že se na jednu vyučovací hodinu chystám i dvě hodiny a pak to stejně musím předělávat. Fakt jsem z toho špatný, protože spím asi 6 hodin a přes den vypiju čtyři kávy a tři Semtexy a nemám na nic čas. Prosím, jak to děláte vy? Je to normální? Zlepší se to? Budu moct ještě někdy žít jako člověk, nebo se ze mě stal navždy otrok?

Možná vám to zní přehnaně, ale zkuste si zalistovat nějakou stránkou na sociálních sítích věnovanou učitelům a zjistíte, že to není až tak daleko od pravdy. Každopádně, tohle fakt číst nechceš, a zejména pokud s učením začínáš.

Pojďme si v tom udělat trošku pořádek:

Prof. Karel Nešpor, známý český psychiatr, v mnoha svých publikacích zdůrazňuje význam slova uměřenost (což sice ostře kontrastuje s jeho chechtáním se ve veřejnoprávních médiích, ale to je jiná kapitola, 2. pozn. autora). A tímto heslem, tedy uměřeností se budou řídit následující rady nejen pro začínající učitele:

Nevyhoř!

Syndrom vyhoření se pravidelně objevuje už po několika stresujících měsících v práci, pakliže se nacházíme v neustálém vypětí, ke kterému může silně přispívat neúměrně dlouhá doba příprav. Přestože jsem humanitně orientovaný učitel, čas se pro mě stal velkým přítelem. Dodnes, i po deseti letech praxe, si zpravidla pořád nedělám přípravu na hodinu déle než 30 minut a i těch 30 minut se týká jenom vybraných hodin v týdnu.

No, jo, ale já chci mít hodinu skvělou…

Akorát, že ji skvělou vůbec nemusíš mít, stačí když bude dobrá a bude sledovat dlouhodobě udržitelný trend.

Zejména vy, začínající učitelé, prostě začínáte, neměli byste si dělat iluze, že zvládnete odučit 21 naprosto fantastických hodin týdně po celou dobu měsíce během jednoho roku. Od vás se především očekává, že se budete postupně zlepšovat. Je zcela přirozené, že se vám pár hodin zpočátku nepovede, nic moc si z toho nedělejte, prostě se trochu poučte a příště to bude lepší. Nehroťte to.

A co mám teda dělat?

Otevři si tematický plán, koukni, co máš učit, vezmi do ruky učebnici a alespoň část hodiny opakovaně postav na rutině. Rutinní práce, tedy opakovaná práce např. s prezentacemi, učebnicí, cvičeními v pracovním sešitě apod. rozhodně není na škodu, pokud je vhodně a účelně použitá. V době nesmírných možností je pořád fajn mít nějakou kotvu, která mě drží
v rámci nějakého systému. Neboj se toho, klidně polovičku času v hodině postav na efektivní rutině a pro druhou půlku si ponechej prostor pro kreativitu. Tak to tu půlku hodiny třeba nebude z tvého pohledu až tak super zajímavé a co jako? Ty se z toho nezblázníš a oni ti studenti tu efektivní rutinu taky s postupem času ocení, není nutné pořád dělat mimořádně podnětná, experimentální cvičení, skupinovou práci, vrstevnické učení, heuristické učení a vůbec, jak se ta všechna učení jmenují.

Takže mám jet učebnice, zápis do sešitu, cvičení v učebnici, kontrola, úkol na doma a pořád dokola?

Tak tohle je taky blbě samozřejmě. Pokud své hodiny stavíš jenom na práci s učebnicemi a doplňování cvičení a ještě se, nedej bože, naučíš od někoho tu hloupou mantru: Však oni to pak umí, a to je to hlavní, kterou se pak budeš obhajovat celou svou profesní kariéru, tak jsi na nejlepší cestě se stát tím posledním nudným rohlíkem v regále skomírající Hrušky (rohlík na obrázku vypadá mnohem lépe než ty, 3. a poslední pozn. autora).

Alespoň jednou, dvakrát týdně zařaď v rámci své třídy nějaký zajímavější úkol, který bude rozvíjet nejen studentovy znalosti v daném předmětu, ale pomůže mu se rozvinout i osobnostně – spolupráce, vlastní názor, kreativita. Zkus umělou inteligenci, např. ScioBot, ten se řídí přímo RVP, může ti pomoci s nějakou aktivitou, pokud máš zrovna tvůrčí okno…

Ještě něco?

Jo, moc ty tvůrčí a zajímavé aktivity nekomplikuj, nechej si prostor, kam se to všechno může vyvinout. Když to zadáš moc složitě nebo to sešněruješ hromadou pravidel, nedopadne to moc dobře.

Hm…

Nemáš zač.

Uměřenost, vážený čtenáři, to je to klíčové slovo. Mnoho stresu a probdělých nocí si můžeš způsobit právě tím, že to budeš přehánět.

Zbytečně.