Komunikační výuka v českém jazyce
Co je cílem nás, co učíme na druhém stupni český jazyk nebo cizí jazyk? Zcela nepochybně se výuka cizího a mateřského jazyka diametrálně liší, to koneckonců není nic objevného, ale výsledek, ten je až překvapivě podobný. Ať už učíme český nebo cizí jazyk (v mém případě se jedná o španělštinu), měli bychom směřovat k tomu, aby naši studenti dokázali daný jazyk prakticky používat. Já se v tomto článku věnuji více češtině na druhém stupni a na SŠ. Španělštinu si nechám na jindy, ale základní principy, ty jsou prakticky stejné.
Správného používání českého jazyka téměř jistě nedocílíme tím, že budeme u studentů puristicky trvat na perfektním určení větných členů, že je budeme "drtit" na nejrůznějších doplňovačkách, desetiminutovkách, spojovačkách, které zpravidla bývají na hony vzdálené běžnému používání jazyka.
V žádném případě to neznamená, že se nemá učit gramatika nebo pravopis, jen jde o to, abychom poněkud přenastavili zažitý, léty prověřený a poněkud zatuchlý způsob uvažování, který, bohužel, stále převažuje.
Komunikační výuka především znamená mnohem užší propojení mezi slohem, jazykem a literaturou. Žáci by se měli zejména rozmluvit, rozepsat a rozečíst. Jak je možné, že dodnes, když se ptám prváků u nás na gymplu na jejich studium na ZŠ, tak mi mnozí odpoví, že slohovky vůbec nepsali, v literatuře, pokud nějakou měli, tak se maximálně tak učili životopis autora a jeho díla a v jazyce je zasloužilí pedagogové bombardovali krátkými přepadovkami?
Hnus, asco, mie*da (mohu-li si sprostě zanadávat).
Ale k věci, jak to můžeme změnit. Na hodině dbejme na to, aby studenti psali své vlastní, pokud možno kreativní, texty, ve kterých budou procvičovat právě probíraný pravopis nebo gramatiku. Zadání mohou být i úplně triviální. Za sebe tvrdím, že není nic lepšího než číst v osmé třídě o tajném spiknutí podsvětí nedaleko Taorminy, a tím způsobem procvičovat skloňování cizích vlastních jmen, nebo se bavit nad bizarními větnými schématy, které si studenti navzájem předávají, aby procvičovali syntax. Toto je však jen základ, my můžeme zajít ještě mnohem dále.
V komunikační výchově dnes už nemůžeme vynechat práci s umělou inteligencí, práci s reálnými, nikoli učebnicovými, texty, práci s fotografiemi, s pravdou i lží, práci, v níž budeme propojovat nejen sloh, jazyk a literaturu, ale i ostatní předměty.
Zní to moc složitě? Ve skutečnosti je to mnohem jednodušší, než se zdá. Zkuste, namísto doplňování v učebnici nebo pracovním sešitě, procvičit tutéž látku prostřednictvím skupinové práce, ve které budou studenti kreativně psát.
Stačí jen zadat např.
Napište text o tom, co právě probíráte v chemii, ve kterém použijete pět shodných a pět neshodných přívlastků. Následně text vyfotografujte a zadejte umělé inteligenci, aby na něj vytvořila pět otázek na čtení s porozuměním, na něž bude nutné odpovědět celou větou.
Uvedené je, prosím, příklad, co mě během 30 vteřin napadl, ale i tak jsem si jistý, že to studenty bude bavit mnohem více, než když budou celou hodinu vyplňovat pracák. Zároveň si vytvářím potenciální základ pro další aktivity.
A navíc, studenty to opravdu naučí.